Po vystudování žurnalistiky na Harvardu jsem se takřka okamžitě dostala do předních novin jako je např. The Dependent nebo Guerilla. V novinářské branži se pohybuji již přes deset let. Za tuto dobu jsem poznala mnoho inspirativních lidí a nabyla nespočet zkušeností. Díky tomu jsem se začala zajímat hlavně o ekonomickou situaci, již se věnuji doteď.
Pro kariéru v žurnalistice se rozhodla až po dvou letech vysokoškolského studia práva, kde se zaměřovala právě na mezinárodní problematiku. Poslechla nutkání vybrat si pozorování před rozhodováním a absolvovala Journalism Institute Arthur L. Cartera. Již během působení zde spolupracovala s denníkem Metro New York, který po dokončení kurzu vyměnila za roční stáž u New York Post a několikaletou práci pro The New York Observer. V současné době si dodělává započatá práva, aby mohla svůj styl obohatit o nový přístup, vedle politických článků pak pravidelně reflektuje události v kultuře a již několikáté léto poskytuje každodenní komentáře z hudebních festivalů, které zůstávají její velkou vášní.
Po studiu na Michigan State University, kde vystudovala žurnalistiku, se rozhodla pro cestu kolem světa. Zážitky z cest a působení několika politických režimů popsala v bestselleru umístěném vysoko na žebříčku NY Times. Nyní jako žurnalistka na volné noze komentuje americkou politickou scénu v několika předních magazínech jako The Week či The Economist.
Absolventka Kolumbijské univerzity je ostřílenou veteránkou žurnalistických vod se zaměřením na bezpečnostní a vojenské otázky. Její letité působení v roli válečné zpravodajky z Afghanistánu, během nějž vypsal Talibán na její hlavu milionovou odměnu, ukončil až pokus o atentát. Řadu let pobývala v Jižní Americe a v utajení pátrala po sítích narkomafie. Za rozsáhlou reportáž odhalující šokující podmínky v amerických vojenských věznicích získala Pulitzerovu cenu.
Jsem v posledním ročníku magisterského oboru Mezinárodní vztahy zde na plzeňské Katedře politologie a mezinárodních vztahů. Mezinárodní dění a speciálně anglo-americký region byly vždy předmětem mého zájmu, později se staly oborem studia, a doufám, že v budoucnosti budou i náplní mé práce. Český model amerického kongresu pro mě tedy znamená skvělou a jedinečnou příležitost si v praxi vyzkoušet to, o čem jsem se dosud učila.
Senátorka Voltrová se původně o politiku nezajímala, vystudovala biologii a ekologii. Ovšem způsob, jakým se někteří chovají k okolnímu světu, ji přiměl k zapojení se do politického dění. Hlasitě vystupuje nejen v otázce ochrany přírody, ale se netají ani svými feministickými a pacifistickými názory. Poté, co se provdala za příslušníka kmene původních Amerických Indiánů, rovněž hájí zájmy amerických původních obyvatel.
Autor je držitelem stálé novinářské akreditace pro obě komory Kongresu. V minulosti se věnoval politickému zpravodajství v redakci deníku Los Angeles Times.
Článek je součástí simulovaného zasedání Kongresu, nikoli věrným odrazem politického dění v USA.
“Pokud jde o můj názor, tak bych ráda vyzdvihla, že je obdivuhodné vaše nadšení pro podobnou aktivitu, která jde nad rámec povinností studenta a je skvělé, že jste ochotni věnovat do obdobného projektu tolik času, energie a úsilí.”
„Oceňuji především to, že projekt se snaží vycházet z reality – účastníci tedy ještě předtím, než začnou zasedat a diskutovat modelové situace, musí porozumět základním principům fungování americké politiky a také často složitým mechanismům rozhodování v americkém Kongresu.“
“Nejvíc se mi na celém Českém modelu amerického kongresu líbilo nadšení studentů a jejich zájem o politiku. Když mladý člověk přemýšlí o politice a má šanci se setkat s lidmi, kteří v politice nebo médiích působí, je to přínosem nejen pro ně, ale i celou společnost. Ostatně i já jsem se před aktivním vstupem do politiky účastnila podobných modelů a simulací. Účastníci projektu se naučí během pár dní řadu dovedností- pracovat v týmu, ale i bojovat sám za sebe a prezentovat své myšlenky. Americký model a podobné aktivity mladých musíme podporovat.”
