Legislativní proces

Celý proces přípravy a přijímání návrhů postupuje podle přesně stanoveného schématu, které je samo o sobě jednoduché. Co však pochopení celého procesu komplikuje, je rozmanitost způsobů, jakými mohou být návrhy v jednotlivých fázích projednávány, pozměňovány a předávány jinam. Následující popis se zaměří na ideální postup, který, obdobně jako jednací řád modelu, nepočítá s žádnými mimořádnými předávkami a ani s častou možností zmražení či přesouvání návrhu mezi orgány.

Formálně začíná legislativní proces ve Sněmovně podáním návrhu, který poslanec vloží do zvláštní mahagonové schránky poblíž pultíku mluvčího (tzv. „násypka“, hopper). Po předložení návrhu jej Mluvčí sněmovny přikáže určitému výboru k prostudování a projednávání (ačkoliv od 70. let je možno návrh zákona přikázat více než jen jednomu výboru, v praxi to není až tak časté).

Výbor posoudí předložený návrh, po schválení vůle se jím zabývat a zařazení do programu výboru jej předá svému určenému podvýboru, který k němu koná veřejná slyšení (jimiž zjišťuje postoje odborníků a veřejnosti), zkoumá jeho vztah k ostatní legislativě a následně návrh mění a reviduje. Výsledek práce podvýboru je znovu předložen výboru k prostudování. Právě od této fáze bude legislativní proces na modelu simulován. Výbor na svém jednání návrh znovu posoudí a případně opět pozmění. Po schválení ve výboru je pak návrh odeslán k podání všem členům komory.

Ještě před tím, než se návrh dostane na pořad jednání celé Sněmovny, prochází rozpravou ve výboru pro jednací řád, který k němu připojí tzv. „nařízení“. To stanovuje typ debaty, její pravidla, přípustnost návrhů a většinou i délku rozpravy. Především je ale v rukou tohoto výboru, kdy se návrh vůbec bude projednávat, což určuje jeho zařazením do jednoho z legislativních kalendářů sněmovny.

Je-li návrh projednán výborem, podvýborem, zapsán do kalendáře Sněmovny a má nařízení k rozpravě, teprve tehdy přichází k rozpravě před všemi členy komory, která o něm může diskutovat, doplnit jej a především přijmout, nebo odmítnout.

Obsah návrhu může být v kterékoliv fázi procesu změněn. K tvorbě zákonů (a tím i politiky) v Kongresu totiž mají obecně všichni, kteří je chtějí ovlivnit, mnoho příležitostí. Když návrh zákona prochází oním „legislativním kolotočem“, je znovu a znovu doplňován a měněn ve snaze dospět ke konsensu mezi jednotlivými skupinami. Tento proces se může zdát složitý, pomalý a často neplodný, umožňuje však všem zainteresovaným skupinám nejlépe vyjádřit své postoje.

Aktualizováno: 01.04.2015